PONDĚLÍ - první den ve škole i s rodiči

První den v první škole. Jdeme do neznáma, ale připraveným krokům věříme. Začínáme pilotní projekt. Škola ve vesnici Kunting byla vybrána na základě dlouhodobého monitorování. Splňuje nastavená kritéria, mezi kterými jsou: spolehlivý ředitel školy, nadšený školní koordinátor z řad učitelů a hlavně prvotřídní mechanik. Můžeme tedy začít.

V první den se ve škole sešli rodiče vybraných dětí k seznámení se s novými kroky projektu a také k podepsání smlouvy. Ve třídě jsou již brzy ráno všichni přítomni. Tedy rodiče dětí, ředitel školy, cyklo koordinátor, mechanik z místní vesnice, koordinátor kolového projektu Yunus a ředitel projektu gambijské části projektu Kola pro Afriku KPA Roman. Začíná se modlitbou.

Oficiální část seznámení pro rodiče vede Roman. Mluví anglicky, do lokálního jazyku mandinka překládá koordinátor Yunus. Slovo si vzal také školní cyklo koordinátor pan Komma, který k rodičům mluví také jazykem mandinka. Yunus dovysvětlil pravidla spojená s darem kol a ujistil se, že rodiče všemu rozumí, dříve než podepíší smlouvu.

Na ranním setkání je přítomen i zástupce vesnice pro školní záležitosti. Také on vystoupil k rodičům. Rodiče mu s respektem naslouchali. Nadšení z daru a vyjádřené podpory projevovali několikrát potlekem. Opět se projev vede v řeči mandinka. Vnímáme nadšení rodičů, respekt ke slovům a vděčnost, neboť děti přítomných rodičů jsou vybrány do projektu, mohou projít zaučením a složí si své kolo. Kolo, které bude opravdu jejich! Vnímání a respekt rodičů vůči projektu a darům kol se promítnul později i do práce dětí, které soustředěně při skládání kol po celý den pracovaly. 

Zde uvádíme vyjádření jednoho z rodičů: "Jsme ve spojení s projektem Kola pro Afriku z České republiky již delší dobu. Mé dvě děti již využívaly kola na cestu do školy a ze školy. Doposud nebylo pro nás možné zakoupit dětem vlastní kolo. Díky vám a projektu z České republiky naše děti budou moci do školy dojíždět a účastnit se tak školní docházky. Nyní i s nadějí, že budou po absolvování školy vlastníky těchto kol. Jsme vám vděční. Nikdy jsme ani nedoufali, že svým dětem budeme moci kolo jednou zakoupit."

Vnímala jsem štěstí i dojetí táty místních školáků. Viděla jsem u tohoto muže slzy z vděčnosti. 

Po oficiální části s rodiči jsme je pozvali do školní třídy, která byla proměněna v cyklo dílnu. Právě v ní budou děti skládat svá kola. V dílně jsme rodičům vysvětlili, co vše je pro děti připravené a co je čeká. Ukázali jsme jim také inovaci projetku - servisní cyklo stojan IBOMBO, který byl pro potřeby školy a zejména dětí darován prostřednictvím benefiční akce české ambasády ve Washingtonu. 

Nadšení rodiče odcházejí s našim koordinátorem Yunusem k podpisu smlouvy. S vážností, ve velké skromnosti a vděčnosti podepsali smlouvu. Kdo se neuměl podepsat, zanechal značku = otisk prstu. Podepsáním smlouvy návštěva rodičů ve škole skončila a oni se vydali domů. My jsme se začali věnovat dětem a skládání kol.

Ředitel školy v Kuntingu je také velmi vděčný za přítomnost projektu v jeho škole. Vnímá náročnost života dětí. Některé z nich do jeho školy dochází více než 5 km. Je vděčný za děti, že díky projektu se mohou do školy dostávat mnohem snadněji. 

ÚTERÝ

Podobně jako v jiné dny, všechny děti přichází ve smluvenou ranní hodinu. Jsou ve svém běžném oblečení, na sobě dnes nemají školní uniformu. Děti přichází s úsměvem a plné očekávání a zároveň natěšené, co že se bude dít. Ranní přivítání, představení s pilotním projektem a s tím, co je dnes čeká uvádí Roman. Mluví anglicky, pomalu a srozumitelně s gestikulací sobě vlastní. Ale to nestačí, někdy je třeba překladu. To hbitě obstaral náš hlavní mechanik, rozený učitel v jedné osobě Haruna. Překládá do jazyka kmene mandinka. Děti poslouchají a stále se usmívají, vlastně ten úsměv je s dětmi po celý den. 

Program dne: výběr vhodného kola (kolo si děti mohly vybrat s pomocí mechanika samy, dbalo se hlavně na velikost rámu, aby byl vhodný k výšce dítěte). Děti jsou rozděleny do dvojic, ideální je dívka s chlapcem. Následuje seznámení s nářadím, které je připraveno pro každou dvojici. Děti ve dvojici spolupracují, společně nejdříve sestaví jedno kolo a poté i to druhé. Za velmi vstřícné podpory učitele-mechanika Haruny děti dělají jeden krok za druhým. Pod rukama jim k jejich velké radosti, ale i k velkému překvapení vznikají opravdová jízdní kola. Součástí rána je samozřejmě společná snídaně s dětmi. To proto, ať se všichni cítí dobře a dobře se všem pracuje. Po kompletaci kol přichází finální kontrola a připomenutí pravidel bezpečné jízdy na kole. Pracujeme celý den. Společně poskládáme každý den pro deset dětí deset kol. Přibližně ve 2 hodiny odpoledne je společný oběd. Jídlo v mísách, které pro všechny připravily ženy ve dvoře pana Kommy, školního cyklo koordinátora.

Ve chvíli kdy je hotovo, všechny děti mají svá kola složena a jsou finálně odzkoušena, je možné se vydat na cestu domů. Většina dětí stihne odjet ještě před západem sluníčka. Vydávají se na úplně první cestu na svém kole. Je to pro ně ohromný svátek!

Drobné příběhy od dětí: 

Fatou Kanyi má 16 let. Je z vesnice KuJew, vzdálené 5 km od školy. Během dne jsem měla chvilku, tak se jí ptám. Otázku pokládám v angličtině a ona mi také v angličtině odpovídá. Mám radost, že si rozumíme. Ptám se jí: "Můžeš mi popsat místo, kde bydlíš?" Fatou odpovídá: "Bydlím ve vesničce o 9 dvorech, s celkovým počtem přibližně 120 lidí. V období dešťů farmaříme, v období sucha rybaříme. Musím se ještě zeptat: "Co si mám představit, když se řekne 9 dvorů?" Fatou odpovídá: "Každý dvůr má až 7 domů, v každém domku bydlí rodina." A než se stihnu nadechnout pro další otázku Fatou se připojuje ke kamarádům a odchází pracovat na svém kole …

STŘEDA

Den opět začíná společnou snídaní s novými deseti dětmi. Představujeme se navzájem, seznámujeme děti s pilotním projektem a bez otálení začínáme pracovat. Líbí se mi náboj dnešního dne. Doslova se v dílně hemžíme. Jsme již sehraný tým, mechanici (Haruna, místní mechanik Alfusainey a mechanik z navazující školy Karantaba, Abdoulie) vyučují i kontrolují průběh skládání kol. Děti se plně soustředí. Dnes nás v dílně navštívili rodiče tří studentů. Přichází doplnit informace ke smlouvě. Při té příležitosti se také zastavují za námi do dílny. To je příležitost, oslovit a zeptat se a trošku tak nahlédnout do života místních obyvatel, jiného národa, jiné kultury. Oslovila jsem tátu dívenky Sarjo z vesnice Tankong. Zajímalo mě, co jej přesvědčilo, aby jeho dcera chodila do školy a že jí vůbec dovolil jezdit na kole. Odpověděl mi s nadhledem. Přeje si pro svou dceru dobré vzdělání. Přeje své dceři, aby si po škole vybrala zaměstnání, které ji bude bavit. Rozhodnutí a výběr zaměstnání nechává plně na ní. S takovým "moderním" přístupem rodiče jsem se v Gambii ještě nesetkala. Často slyším sdělení starších, že jízda na kole může připravit děvče o panenství. Také se od dívek a žen očekává býti manželkami, vést domácnost a vychovávat děti. 

Druhý rozhovor je s tátou od Ahmada z vesnice Jalo Koto. Táta kluka je velice nadšen, že jeho syn bude mít kolo. Jeho cesta do školy a ze školy bude bezpečná a rychlá. Divím se, proč rychlá? "Můj syn chodí asi 5 km do školy, jde svižným tempem, ale může se stát, že i přesto přijde pozdě, a také je již hned z rána po příchodu do školy unavený. Ze školy jde pomaleji, rád si cesou hraje se spolužáky, a tím pádem přijde domů pozdě. A my máme tolik práce! Doma nám syn pomáhá na farmě a mně s obchodem. Prodáváme na trzích námi vypěstované potraviny. Věřím, že díky novému kolu z projektu, bude doma dříve a vše stihneme." 

Rodiče odešli a my se opět plně soustředíme na práci v dílně.

Sanjo Komma, z vesnice Tankong, 13 let. Tato dívka byla velice skromná a povídání s ní bylo stručné, ale za to velice upřímné. Zmiňuje se o svém velkém trápení. Její cesta z odpoledního vyučování probíhá již za soumraku a než přijde domů, tak je již tma. Nestihne doma pomáhat rodičům. Ovšem to, co nemá nejvíc ráda, je tma. Bojí se přicházet domů ze školy za tmy. Věřím, že díky kolu se její starost zmírní.

ČTVRTEK 

Susan S. Nije, 17 let, z vesnice Jalo Koto. Je z křesťanské rodiny a její táta se se zájmem zastavil v dílně, kde jeho dcera sestavovuje své kolo. Vše v tichosti sledoval, byl přítomen něčeho zcela nového, velice významného. Jak mi po nějaké chvíli sám vysvětlil: "Přeji si pro svou dceru lepší vzdělání. Se vzděláním se jí bude lépe zapojovat do života. Suzan je dobrá v matematice. Jejím snem je však být zdravotní sestrou v nemocnici. Přál bych jí, aby se jí její sen podařilo naplnit." Z našeho povídání bylo vidět, jak je na dceru hrdý.

Ebrima Conta, 15 let, je z vesnice Yonna. Podařilo se mi s tímto chlapcem udělat malý rozhovor. Sdělil mi, že hraje fotbal, a to vždy, když najde volnou chvíli. "Jsem ve fotbale fakt dobrý a rád bych hrál až do dospělosti." Ptám se: "Co děláš doma nejraději?" "Nosím dřevo na vaření." To mi přihrál na další otázku: "Pomáháš doma při vaření?" "NE", zní stručná odpověď. "Touto činností se přeci zabývají jen ženy". 

Čtvrteční skládání kol - stejné aktivity jako předešlé dny. Dnes je převaha děvčat. Zájem o sestrojení svého kola je veliký. Všichni pracují s nadšením. Přesto, že načínáme již několikátý den, je každý den pro nás nový a jiný. I my se musíme adaptovat na změny, a to každý den. Každý den jsou nové děti, i my si musíme připustit, že se cítíme každý den jinak. V mnohém jsou naše aktivity v Gambii úžasné, v něčem je to velmi náročné. Například noclehy a nemožnost si odpočinout, to přináší únavu, která se každé ráno musí rozchodit 

Také dnes jsem využila příležitosti k oslovení dětí a ptám se dívek. Zajímá mě, proč někdy přemýšlejí nad mou otázkou: "Kolik je ti let?". Dozvídám se: "Když je v rodině novorozeně, tak až 8. den po narození dostane jméno. To je velká událost a svátek, příbuzní se sejdou a sjedou z daleka i z blízka. Jsou pozvaní i sousedé. Hodně se vaří a jí, také se zpívá, oslavuje se jméno dítěte. A jak roky přibývají, tak se přestávají počítat. Proto musíme vždy vypočítat od roku narození, kolik nám je let." "Neslavíte každý rok své narozeniny?"  Ptám se. "Ne, velkou slavností spojenou se jménem je právě name day ceremony, a tím slavnosti se jménem a narozeninami končí."

Vážím si chvilek, které mám jen s dětmi, odkrývají mi svůj život i drobné všední věci. Díky tomu se k nim mohu přiblížit, jejich chování, vyprávění i jejich způsoby pochopit. Těším se na další den.

PÁTEK

V dnešním dni skládání kol ve škole Kunting je s námi posledních deset dětí. Někteří rodiče, kteří nemohli přijít v pondělí podepsat smlouvu, přichází právě dnes. Bez podepsané smlouvy a obeznámení s pravidly nemůže školák kolo dostat. Rodiče za námi do školy přišli pěšky, ti movitější na motorce. Vždy se zastaví a nahlédnou do dílny, kde se pilně pracuje. Z mnoha stran slyším, že je kolový projekt velkou příležitostí pro děti i pro školu.

Školáci se stanou vlastníky kola po třech letech, tedy ve chvíli absolvování školy. Ve škole je díky kolům více dětí. Mohou se do školy dostávat i děti, které dojíždí za vzděláním ze vzdálených míst. Díky příležitosti pilotního projektu si školáci vytvoří vztah s kolem. Tím, že si kolo sami sestrojí, pochopí jak funguje a co potřebuje.

Alasana  Sillah, 15 letý kluk, z vesnice Yonna. Je z kmene mandinka. Velice šikovný kluk. Až vyjde školu chtěl by být učitel anglického jazyka.

Ismaila Camara, 15 let, také z vesnice Yonna. Ismaila chodí do 5. třídy, je z kmene mandinka. Přál by si být učitelem matematiky.

Jatta Bah 16 let, je z vesnice Jaragi. Přál by si učit ve škole nebo pracovat v bance, ještě úplně neví.

Salimatou Bah, 16 let, z vesnice Jalo Koto. Přála by si být paní učitelkou. Nejvíce ji baví matematika. Její nejoblíbenější činností doma je nosit vodu. Vodu nosí ze studny z centra vesničky. Napumpuje si vodu do plastového barelu, ten si pak dá na hlavu. Musí jít vícekrát, protože vodu potřebují na vaření, na praní a na večerní koupání.

SOBOTA, to je hravý den 

Připravili jsme pro děti pět workshopů, mezi kterými rotovaly, aby si prošly všechna stanoviště. Jedním z workshopů byla jízda zručnosti a závody na kole, a to pro děti i pro dospělé. Pro děti to bylo zcela nové a veselé :-) Prožíváme společnou radost a nadšení. Dalšími workshopy bylo seznámení se servisní cyklo stanicí, dále workshop opravy defektu, opětovně jsme společně prošli nejčastější opravy na kolech, také jsme se v jednom zastavení věnovali s dětmi bezpečnosti s kolem v provozu. 

NEDĚLE

Stále pracujeme, dnes stavíme na školním pozemku parkovací místa pro školní kola. Děti ráno přivezly větve, jako stavební materiál. Vyměřujeme, měříme, řežeme, zatloukáme .... Práce nám jde od ruky, společné dílo se parádně daří. S obědem se na nás v tomto dni zapomnělo. Ve chvíli, když jsme zmnili, že nemáme v tomto dni oběd, během chvíle k nám oběd přišel od lidí z několika různých stran. Dostali jsme najdenou tři obědy. Lidé vnímají, že patříme do jejich komunity.